CO je TO? Novinka roku 2003!
Tak dlouhá tradice se
sebou přináší i dlouhou paletu archivních fotografií, zápisníků
s výsledky, vysloužilého sportovního náčiní či jiných kuriozit, jenž je
obtížné reálně vystavit na jednom místě. Mnohem snazší se jeví „virtuální“
prezentace v naší nové rubrice, v Síni slávy, otevřené v dubnu
roku 2003. V rámci nadcházejícího MS do ní bude rovněž slavnostně uveden i
první sportovec…
POZOR!!!
Toto je pouze úvodní náhled do bohatého archivu exemplářů křenovských sportovních her bez bližšího dělení, než dojde nejen k rozšíření o nové přírůstky, ale také ke zrodu podrobněji specifikovaných sekcí Síně slávy.
- - - - - - - - - -
1) Blok „Jan Skicák a Alfons Dužbach“
Hodně
vzácný exemplář neboli skicák, který zakladatel křenovských her Jiří Hlava používal
pro různé zápisky zhruba v polovině 80. let minulého století. Zároveň ho
vlastnoručně opatřil kresbami a vtipným doprovodným textem, jenž je
očividnou parafrází na hysterii, v níž politici ze zemí někdejšího
socialistického bloku našli záminku k tomu, aby své sportovce nevyslali
v roce 1984 na letní olympijské hry do amerického Los Angeles.
Sovětský voják se ptá bodrého vesničana z Valašska, zda je na hrách
zajištěna bezpečnost. A ten mu odpovídá: „Tož ba. Na OH Křenovy YES.“
- - - - - - - - - -
2) Slavnostní cedule ČAD
Od roku 1980 je neodmyslitelným
rituálem slavnostního zahájení nástup všech až do té chvíle akreditovaných
účastníků. Každý sportovec je přitom vybaven cedulkou, vyjadřující jeho
zeměpisnou, v tomto případě z 90% ryze fiktivní, příslušnost. Ze
zmíněného roku je i tato vyobrazená a v mnoha ohledech výjimečná cedule
„na špejli“ se jménem jisté africké země. Jednak se s tímto státem, lépe
řečeno s tehdejším názvem, již nesetkáte, a stejně tak už nebývá hostem
ani osoba, která si onu zemi vybrala. A to je třetí zajímavost. Pouze na
olympijských hrách v roce 1980 byla existence této tabulky smysluplná.
Reprezentantka ČADu alias Zdena Ondroušková se zúčastnila samostatné soutěže
žen, jenž proběhla poprvé i naposledy. V konkurenci tří dalších sportovkyň
a v pouhých 3 disciplínách (karty a dvoje kostky) navíc dosáhla na celkové
prvenství…
- - - - - - - - - -
3) Vizitka s vlajkou JAR
Jeden z aktuálně nejcennějších
exponátů, který se shodou příznivých okolností dochoval v zapomenutém šuplíku,
je milou, ale také smutnou vzpomínkou na trumpetistu orchestru Karla Vlacha, a
velkého „srandistu“ Jardu Ondrouška. Byl to on, kdo soutěže náležitě prožíval a
také se do jejich atmosféry dokázal osobitým způsobem vžít. Svědčily o tom
specifické tréninkové vložky, etudy, výkřiky, chvilky soustředění i zklamání,
oblečky, dresy a jiné doplňky. Jedním z nich byla připínací „vizitka“, do
níž si vložil vlastnoručně namalovanou vlajku Jihoafrické republiky, kterou
v Křenovech se zanícením sobě vlastním reprezentoval v letech 1980 až
1995. Ostatním účastníkům ji představil zhruba v polovině 80. let a pak
při odjezdu domů do Prahy (nebo na chalupu do Pečetína?) zapomněl. Díky tomu si
ji v naší virtuální Síni slávy můžete prohlédnout ještě i dnes…
- - - - - - - - - -
4) Podpisový arch na rok 1994
Už
v 80. letech minulého století začalo na hrách v Křenovech fungovat
symbolické vybírání poplatku zvaného „startovné“, který měl každý
z účastníků stvrdit podpisem. Bývala kolem toho a vlastně stále je řada
zmatků, neboť někteří jedinci na tuto povinnost zapomínali, neměli připravený
patřičný obnos v malých mincích, snažili se platit bankovkou, přesahující
celkovou částku za všechny sportovce, a nebo dokonce nabízeli neatraktivní
zahraniční měnu stejného objemu ale nižší hodnoty (slovenské koruny)! Ještě
v roce 1994, z něhož je exemplář podpisového archu zařazený do
Virtuální Síně slávy, bylo startovné pouhých 20 korun, což s ohledem na globální
konzumaci jídla a pití nepředstavovalo žádnou adekvátní sumu. Zajímavostí
zobrazeného archu je ale jiná skutečnost – světového šampionátu se podle
předepsaných jmen měl zúčastnit i učitel hudby, tč. přebývající už po řadu let
na švýcarsko-německých hranicích v Kadelburgu – Bernard Driessen. Kolonka
u jeho zkratky BEDRIESSEN však zůstala volná. Milovník šňupacího tabáku totiž
do Křenov nakonec nedorazil, a bohužel se mu to nepodařilo ani
v následujících ročnících, než ho přemohla zákeřná nemoc. V dějišti MS
a OH si „přátelsky“ zasportoval ve větší míře pouze počátkem léta roku 1988
(šipky, stolní tenis), ale ostatní účastníci v čele s hlavními
organizátory na něj nezapomněli. V roce 2002 spatřila světlo světa nová
„neputovní“ trofej – balíček šňupacího tabáku Bernarda Driessena za mimořádný
sportovní či jinak kuriózní počin. Prvním majitelem se stal František Mudra,
který si ze zdravotních důvodů dal kdysi milované pivo během MS po dlouhých
devíti letech!