Šprtec - Šprtec - Šprtec
|
|
!!! TABULKY A VÝSLEDKY
!!! jednotlivých turnajů 1999 až 2006 Začínáme!
Hrací mince jsou umístěny na středové čáře v místě, kde se protínají se středovým
kruhem, puk je uprostřed kluziště. Na začátku každého poločasu má právo
úvodního „výkopu“ střídavě vždy jeden ze soupeřů. Pokud se mu podaří úderem o
minci protivníka nebo o mantinel poslat puk přímo do soupeřovy branky, gól
platí, a je označován jako „mistrovský kousek“! V případě, že útočící hráč zasáhne pukem branku, ale ten z ní vyskočí a vrátí se do pole, gól neplatí. Pokud skončí v brance hrací mince (hráč), může si její vlastník postavit svoji minci na libovolné místo uvnitř brankoviště. Pak pokračuje ve hře soupeř. V případě, že skončí v brance obě hrací mince, jako první si ji vytahuje ten, kdo je na řadě. Pokud útočící hráč zasáhne minci „soupeře“ bez toho, že by zahrál pukem, je to považováno za faul a „postižený“ má nárok na dva trestné údery. Za krajně nesportovní je považován úmyslný faul, jehož cílem je znemožnit protivníkovi vstřelit gól z vyložené pozice. Bránící se hráč, který se domnívá, že už nemůže zaujmout lepší obrannou pozici, může vynechat svůj tah speciálním oznámením – úderem hracího „šprtátka“ o stůl. Případně může hlasitě oznámit „Stojím!“ Šprtec je především hrou „úhlů“ pro precizní ruce. Není neproveditelné vstřelit gól přímou ranou přes délku celého kluziště, ale mnohem účinnější a nebezpečnější je střela o mantinel, nejlépe z rohů vedle vlastní branky. Při podobných „buzarech“ kotouč v mnoha případech s nezbytnou dávkou štěstí dokáže bránící minci, umístěnou v druhém brankovišti, nejen obletět, ale i přeskočit. A když konečně padne gól, je čas na smutný rituál pro toho, kdo inkasoval. Oba soupeři si postaví mince do výchozích pozic v centrálním kruhu, ten, kdo obdržel branku, ukládá puk do středu a rozehrává. Hodně štěstí! |
V programu MS a OH v Křenovech patří sportovnímu odvětví, zvanému „šprtec“, neodmyslitelné, přímo prestižní místo. S šipkami hranými do 2000 bodů („kolem štěstí“) a střelbou ze vzduchovky na 8m se jedná o disciplínu, která ještě nikdy nemusela být z jakýchkoliv příčin vynechána! Zároveň nabízí jednu z mála možností, aby se účastníci her utkali mezi sebou v přímém souboji. Pravidla Nejedná se o
variantu, která se pod stejným názvem počátkem 90. let minulého století
začala šířit po zemích českých a moravských, a která se dodnes hraje pečlivě
organizovaným způsobem na republikových turnajích a šampionátech. Křenovská verze má mnoho zásadních odlišností a odvíjí se
od hry, která byla na přelomu Na rozdíl od
„moderního“ šprtce se nehraje se sadou „kamenů“
představujících hráče, ale pouze s jednou hrací mincí na každé straně
(spodní část je vybroušena, aby lépe klouzala). Puk je rovněž mince,
neobroušená, ale miniaturní. A mince-figurky se neposouvají malou hokejkou,
nýbrž speciálně vytvarovaným „šprtátkem“
z umělé hmoty. V polovině
70. let se přátelská utkání v Křenovech hrála
do deseti branek, stejně jako v rámci jediných zimních olympijských her
v roce 1980. Všechny oficiální soutěžní zápasy MS a OH jsou vyměřeny na
dva poločasy po 5 minutách hrubého času. Kontrolu nad časomírou provádí
dobrovolný rozhodčí nebo jeden ze soupeřů. Po oznámení
začátku poločasu jeden ze soupeřů (může být určen losem, ale většinou je to
věc okamžité dohody) zahájí hru úvodním úderem ze zahajovací pozice, kdy se
pomocí „šprtátka“ snaží co nejlépe zasáhnout svoji
minci, umístěnou na jedné straně středového kruhu, a jejím prostřednictvím
„puk“ umístěný ve středu kluziště. Následující úder patří soupeři, pak už
probíhá až na níže uvedenou výjimku pravidelná výměna úderů. Na začátku
druhého poločasu má „výjezd“ druhý hráč, po vstřelené brance vždy ten, kdo
inkasoval. Gól dosažený přímo z vhazování platí! Puk ale musí zůstat
uvnitř branky (prostor brankové konstrukce je vydlabán zhruba Pravidelné
střídání útočných/obranných úderů může být narušeno pouze v jediném
případě, a sice po faulu. Nedovoleným zákrokem je označován ten, kdy hráč
zasáhne svojí mincí hrací minci soupeře (přímo), aniž by se předtím byť lehce
dotknul puku. Faulovaný má možnost dvou úderů v řadě (například - první
na přihrávku do vhodné pozice, druhý na střelu). Pozor! Zásah jedné hrací
mince do druhé bez mezidoteku kotouče ale není
považován za faul, pokud se hrací mince odrazí do soupeře úderem o mantinel
nebo brankovou konstrukci! Speciální
pravidla se týkají hry v oblasti brankoviště. Hráč může poslat svoji minci
do nejlepší obranné pozice, tj. přímo mezi tyče na brankovou čáru, tak, že se
trefí do vlastní klece. Ihned poté ji může (musí) z branky vyjmout a
postavit kamkoliv uvnitř brankoviště. Až poté pokračuje ve hře soupeř. Pokud
při útočné akci skonči v brance obě hrací mince, jako první ji vytahuje
a vrací do hry úderem z prostoru brankoviště ten, kdo je na řadě. Pokud
nechce jeden ze soupeřů měnit ve chvíli, kdy je na tahu, svoji aktuální
pozici, vybídne ke hře soupeře speciálním signálem – úderem „šprtátka“ o stůl. V duchu
fair play je zakázáno úmyslně zdržovat (což je
bohužel jev častý, a ve skutečnosti neodstranitelný), stejně tak je
považováno za nečestné hrát „kocoury“ nebo prstem vracet puk zpoza soupeřovy
klece před vlastní branku. V obou případech se hráč nesportovním
způsobem dostává do pozice, kterou by čestným úderem nikdy neuhrál (má minci
za brankou a najednou je skoro před ní?). Vrcholem nesportovního chování je
úmyslný faul, kdy bránící hráč sestřelí protivníka z vyložené střelecké
pozice a tím pádem odvrátí jistý gól. Zvláštní pravidlo se týká i samotného turnaje, konkrétně určování pořadí v případě rovnosti bodů. Při křenovských hrách neplatí, že rozhoduje vzájemný zápas, nýbrž je za směrodatný faktor označován rozdíl ve skóre ze všech utkání! Pak přichází na řadu vyšší počet vstřelených branek a vzájemný duel je k dispozici pro rozřešení nejasné situace až jako poslední instance… |